[Symptomy bezmoci]
Milan Kment1
+ Pracoviště
Vladimír Wagner
Praha: Galén 2003. ISBN 978-80-7262216-0.
Nedávno zemřelý autor, lékař-vědec - mikrobiolog vydal s podporou MUDr. Radkina Honzáka své vzpomínky. Je neuvěřitelné, jak mnoho spiknutí proti sobě může jeden člověk ve svém životě zažít a ne každý v nich dovede tak čestně obstát. V době mých studií se mnou studovala též jeho dcera Olga, která měla podobně jako řada jiných v roce 1958 nějaké politické obtíže a bylo jí přerušeno studium. O pravé příčině těchto obtíží svých kolegů jsme se nikdy nedozvěděli.
Avšak řadu takových nejasností ze svého života nám objasňuje sám autor. Trvalé nepřátelství mezi mikrobiologem - nekomunistou Patočkou, dále původním přítelem, později kolaborantem a nadšeným komunistou Raškou a mikrobiologem akademikem Ivanem Málkem prolíná celou knihou. Motivací všech tří byla záš» a obava před Wagnerovou konkurencí. Je vidět, že dějiny se příliš neliší, podobné intriky se odehrávaly vždy, jak to třeba popisuje Michal Kselos v Byzantských letopisech. Jen dříve se více vraždilo a s uvedením byzantské formy komunismu k těmto návratům nebylo daleko.
Nevím, zda lze autorovi vyčítat jeho počáteční členství ve straně, vždy» z ní vystoupil podobně jako Seifert nebo Holan. V každém případě za tento akt exkomunisté vždy více trpěli než úplní nekomunisté - totiž prohlédli zlo, a to se trestá nejvíce. Analogie po roce 1968 tomu dává za pravdu.
Prof. Wagner byl celkem pozdně uvězněn, a to až v 60. letech za zřejmě údajnou upovídanost a nedovolené shromažďování. Napadlo ho scházet se na Bulovce se svými přáteli a vést nevázané řeči. Byl asi trochu neopatrný, což udivuje ze dvou důvodů. Nezbytná opatrnost byla v této době stále ještě conditio sine qua non. Možná proto je generace nás narozených ve 40. letech minulého století poněkud divnější než ostatní, nebo» jsme již od raného dětství s touto daností počítali. Druhým důvodem překvapivé neopatrnosti je anamnéza autorovy úspěšné odbojové činnosti za protektorátu.
Rovněž poněkud udivuje naivita prvorepublikových intelektuálů. Pokusy o otravu kolaborantských novinářů bakteriemi podanými v jídle, na nichž se i autor podílel, mně trochu zavánělo středověkem a pohádkami. Připadají z dnešního hlediska směšná, z hlediska lékařské etiky téměř nepřijatelná a z intelektuálního hlediska až příliš dětsky naivní. Rovněž odboj v lékařských rukou provádějící neúčinné sangvitesty pro SS vojsko mně připadá nepřijatelná. Lékař přece by neměl škodit, ani když jde o nepřítele. Ale asi je to věc názoru a hlubšího rozboru. Že generace prvorepublikových intelektuálů byla nepřiměřeně naivní dokládá i snadnost uchopení moci komunisty. Většina intelektuálů až na několik výjimek čekala, že to „…za pár let praskne“. Rusové byli zkrátka chytřejší než Němci.
Milan Kment
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené