Eponyma - papilla duodeni a okolí
Karel Lukáš Orcid.org 1, Karel Lukáš Orcid.org 1
+ Pracoviště
ÚVOD
Eponymum, i, n. (ř.): 1- hist, ve starověkých Aténách první z devíti archontů (archón, m., hist, ve starém Řecku člen obecní správy městských států), podle něhož byl nazván příslušný rok, nebo osoba, podle níž je nazváno nějaké místo (město, země) - např. Čechy podle bájného praotce Čecha(1). Asyřané pojmenovávali rok podle významné osoby v letech 893-666 B.C.(2).
V medicíně - syndrom nebo symptom - podle osoby, která jej objevila, nebo popsala, nebo pojmenovaný podle pacientů. Například Rosemary Biggs popsala v BMJ on Christmas Day 1992 Christmas disease - hemofilii B, kterou onemocněl Stephen Christmas (1947-1993); po Rachel Cowdenové, která zemřela ve věku 20 let na plicní tumor jsou pojmenovány familiární mnohočetné hamartogenní nádory Cowden disease (nemoc Cowdenové) - onemocnění popsal americký dermatolog Kenneth M. Lloyd II. Lou Gehrig, americká baseballová legenda, dal vznik názvu amyotrofické laterální sklerózy Lou Gehring's disease (Lou Gehringova nemoc) - onemocnění původně popsal Jean Martin Charcot (1825-1893).
Eponyma jsou v medicíně často kritizována, protože nemusejí reprezentovat osobu, která nemoc nebo syndrom jako první popsala. Ale! Eponyma jsou v medicíně často používány, a to často bez ohledu na to, zda originální původní popis koresponduje se současným významem(3).
ABRAHAM VATER
Narodil se v roce 1684 ve Wittenbergu, kde také studoval a v roce 1702 byl promován doktorem filozofie. Přesídlil do Lipska, kde byl po studiích roku 1710 promován doktorem medicíny. Vrátil se do Wittenbergu a od roku 1719 byl na zdejší univerzitě profesorem botaniky a anatomie. V roce 1720 objevil ve dvanáctníku papilu. Jeho vzestup pokračoval, přidával další univerzitní stolice, v roce 1737 se stal profesorem patologie a od roku 1746 byl i profesorem terapie. Navíc pracoval i v oblasti chirurgie, chemie a farmakologie. Zesnul ve Wittenbergu v roce 1751.
Eponyma:
Vaterova papila - diverticulum s. ampulla s. papilla Vater - papilla duodeni major, bradavčitý výstupek v sestupné části dvanáctníku, na kterém ústí vývod slinivky břišní a žlučovod, Vaterova řasa - slizniční řasa v duodenu nad ampulou, Vaterův tuberkl - malá vyvýšenina v místě spojení vývodu pankreatického a žlučového v lumen duodena.
JOHANN GEORG WIRSUNG
Narodil se zřejmě v roce 1598 (ale je uváděn i rok 1600) v Augsburku v Německu. Byl prosektorem v Itálii na významné univerzitě v Padově. V březnu 1642 pitval třicetiletého muže zavražděného na Piazza del Vin, jenž se jmenoval Zuane Viaro della Badia. Při této sekci objevil vývod slinivky břišní. Pitvě byli přítomni dva studenti: Dán Thomas Bartholin (1616-1680) a Němec Moritz Hoffmann (1622-1698). Rok poté (1643) byl Wirsung při otevírání svého domu v noci zavražděn. Pravděpodobně se jednalo o důsledek sporu o to, kdo první objevil vývod. Je uváděno, že vrahem byl student Giacomo Cambier.
Eponym:
Wirsungův vývod, ductus Wirsungi - ductus pancreaticus maior, hlavní vývod břišní slinivky.
MORITZ HOFFMANN
Hoffmann, německý anatom (1622-1698), uplatnil nárok na objev vývodu 5 let po Wirsungově smrti. Údajně jej uskutečnil již v září 1641 u krocaního kohouta. Jeho nárok nebyl nikdy potvrzen. Hoffmann se stal profesorem anatomie a botaniky v Aldorfu.
Eponym:
Vývod Hoffmannův, ductus Hoffmanni - ductus pancreaticus major, hlavní vývod břišní slinivky.
GIOVANNI DOMENICO SANTORINI
Narodil se v roce 1681 v Benátkách, kde také v roce 1737 zemřel. Studoval medicínu v Bologni a v Padově, ale ukončil ji roku 1701 v Pise. Jeho učitelem byl Marcello Malpighi (1628-1694). V letech 1706 - 1728 se zabýval anatomií na univerzitě v Benátkách, kde vydal roku 1724 "Observationes anatomicae". Od roku 1728 působil jako lékař ve Spedalettu v Toskánsku.
Eponyma:
Santoriniho přídatný vývod, ductus accesorius Santorini - ductus pancreaticus minor, přídatný vývod slinivky břišní, Santoriniho papily, papillae Santorini - papilla duodeni major et minor, bradavčité výstupky v sestupné části dvanáctníku, na kterých ústí vývody slinivky břišní a žlučovod.
… a dalších 12 eponym.
RUGGERO ODDI
Narodil se v roce 1864 v Perugii. Studoval v Perugii, Bologni a ve Florencii. Během studií popsal svěrač lokalizovaný v oblasti vyústění choledochu v papile a identifikoval jeho funkci. Po absolvování lékařské fakulty se stal asistentem Fyziologického institutu ve Florencii. Následoval krátký studijní pobyt na univerzitě ve Štrasburku, kde izoloval chondroitinsulfát z amyloidní substance. Ve 29 letech byl jmenován přednostou Fyziologického institutu univerzity v Janově. Ale brzy, 1. dubna 1900, byl odvolán, protože bylo vysloveno podezření z užívání drog (jednalo se o Vitaline, což byl homeopatický preparát [?]). Byly zjištěny údajně i peněžní nesrovnalosti. Oddi se stal lékařem Belgické koloniální zdravotnické služby v Belgickém Kongu. Jeho mentální stav byl prý nestálý, údajně pro užívání narkotik. Zemřel v Tunisu ve věku 48 let.
Eponyma:
Oddiho sfinkter - m. sphincter ampullae hepatopancreaticae, svěrač společného vyústění žlučovodu a hlavního pankreatického vývodu do dvanáctníku v papile, Oddiho syndrom - spazmus Oddiho sfinkteru, Odditis - zánět Oddiho sfinkteru.
EDWARD BOYDEN
Edward Boyden byl americký anatom, který žil v letech 1866-1977.
Eponym:
Boydenův sfinkter - m. sphincter ductus choledochi et ductus pancreatici majoris, svěrač uzavírající vyústění žlučovodu a velkého pankreatického vývodu do sestupné části dvanáctníku.
DAVIDE GIORDANO
Davide Giordano byl italský chirurg, který žil v letech 1864-1954.
Eponym:
Giordanův sfinkter - m. sphincter choledochi, svěrač vyústění žlučovodu do dvanáctníku (4-7).
Literatura
- 1. Slovník cizích slov. Praha: SPN 1966.
- 2. Webster's International Distionary. Cologne: Konemann 1993: 766.
- 3. Herbella FAM, Matone J, del Grande JC. Eponymus in esophageal surgery, part 2. Dis Esoph 2005; 18: 4-16.
- 4. Dorland 's Illustrated Medical Dictionary. Philadelphia: Saunders 2003.
- 5. Páč L. Anatomická eponyma. Praha: Galén 2000.
- 6. Sebastian A. A Dictionary of the History of Medicine. New York: He Parthenon Publishing Group 1999.
- 7. Porter R. (ed.). The Cambridge Illustrated History Medicine. Cambridge: Cambridge University Press 1996.
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené