Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Čes a Slov Gastroent a Hepatol 2006; 60(4): 182-183.

10. světový kongres Mezinárodní společnosti pro onemocnění jícnu

Jan Martínek Orcid.org  1,2

+ Pracoviště

Jubilejní desátý kongres ISDE (International Society for Diseases of the Esophagus) se konal od 22. do 25. února v příjemně osluněném a teplém hlavním městě Jižní Austrálie - Adelaide. Nebylo náhodou, že jeden z prezidentů kongresu pracující v místí královské nemocnici, John Dent, prosadil konání jubilejního kongresu právě do tohoto města. Zde se totiž 16. května 1903 narodil Alfredu a Katherině Barrettovým syn Norman Rupert Barrett. Ve svých dvanácti letech pak se svou rodinou »reemigroval« zpět do Velké Británie, kde žil a pracoval po celý svůj další život. Nicméně Adelaide zůstává rodným místem tohoto velkého chirurga. Normana Barretta neznáme jen díky jeho popisu Barrettova jícnu (by» jeho vysvětlení, že se jedná o vrozenou abnormalitu, nebylo správné). Byl to např. on, kdo prosadil do klinické praxe dávno zapomenutou myotomii podle Hellera u pacientů s achalazií jícnu.

Prezidentem kongresu byl mimo výše zmíněného J. Denta i další Australan Glyn Jamieson. Členové organizačního i vědeckého výboru připravili zajímavý jak odborný, tak společenský program. Mezi hlavními přednášejícími byli zakladatel pH-metrie a slavný chirurg Tom DeMeester (USA), Kanaďan A. Duranceau (tč. prezident ISDE), Peter Kahrilas (USA), Lars Lundell (Švédsko), Joel Richter (USA), Stuart Spechler (USA), G. Tytgat (Holandsko), H. Inoue (Japonsko), T. Rösch a P. Malfertheiner (oba Německo). Kongresu se účastnil i přes družici napojený Ch. Gostout (USA). Mezi účastníky převažovali Australané, Asiaté a Američané, z Evropy přicestovalo účastníků relativně málo. Z České republiky se setkání zúčastnil pouze autor tohoto článku.

Největší pozornost byla věnována dvěma hlavním tématům: Barrettovu jícnu a multimodální léčbě karcinomu jícnu. U Barrettova jícnu se opět diskutovalo téma nejvhodnější strategie sledování a léčby pacientů s high-grade dysplazií a otázce mukozektomie u pacientů s high-grade dysplazií a časným karcinomem. S. Spechler zdůraznil, že riziko vzniku adenokarcinomu u pacientů s Barrettovým jícnem může být možná ještě menší než 0,5 %/rok. El Serag (USA) se zabýval důvody zvyšující se prevalence i incidence adenokarcinomu jícnu a neopomněl zdůraznit stále ještě živou teorii o možném ochranném vlivu infekce H. pylori (tj. více H. pylori, méně refluxu a jeho komplikací). Sám poukázal na množství studií, které tuto teorii podporují. Po jeho přednášce vznikla zajímavá a dá se říci již tradiční diskuse mezi El Seragem a P. Malfertheinerem, který by nejraději zničil všechny »helicobactery« a který uvedenou teorii rozhodně odmítá. Nutno dodat, že ostrá výměna názorů proběhla ve velmi korektní atmosféře.

Další diskuse se věnovala roli antirefluxní léčby (a» již operační, nebo medikamentózní) u pacientů s Barrettovým jícnem. Panovala shoda, že pacienti by měli být léčeni alespoň 2krát denně dávkovaným inhibitorem protonové pumpy (omeprazol se zdál být téměř zapomenut, nejvíce se hovořilo o esomeprazolu, rabeprazolu, pantoprazolu), by» nebylo prokázáno, že tato léčba snižuje riziko vzniku adenokarcinomu. R. Lord (Austrálie) zmínil, že i fundoplikace může mít podobný efekt jako antisekreční léčba a měla by být nabízena pacientům jako alternativa.

Ch. Gostout (USA) hovořil o významu nové ezofageální kapsle (depistáž Barrettova jícnu a jícnových varixů), P. Kahrilas (USA) o eozinofilní ezofagitidě a J. Richter (USA) o dalším rozvoji kapslové pH-metrie.

Ch. Gostout (USA) představil i novou techniku mukozektomie velkých ploch v jícnu (kombinace dvou nožů a řezu horizontálního a vertikálního), stále však ještě více zkoušenou experimentálně.

T. Rösch (Německo) zpochybnil roli standardní endosonografie jako vyšetření, které by mělo určit možnost provedení mukozektomie u časných karcinomů jícnu. Doporučuje spíše EUS minisondou (20 MHz), ale hlavní slovo ohledně dalšího postupu mají dva faktory: jednak přítomnost lifting sign, jednak histopatologické hodnocení invaze vzorku. Zatímco u lézí, které infiltrují mukózu, panovala shoda o léčebném potenciálu endoskopické mukozektomie, u lézí zasahujících první třetinu submukózy byla část autorů pro a část proti terapeutické mukozektomii. Autor článku v diskusi zdůraznil, že by to měl být plně informovaný pacient (např. informace o pravděpodobnosti invaze do lymfatických uzlin při dané hloubce invaze a dále informace o riziku operace atd.), který by se především měl vyjádřit, zda bude dále léčen chirurgicky nebo zda mu »postačí« endoskopická resekce. Tento názor byl přijat jakožto pragmatický a možný přístup.

Několik přednášek se zabývalo genovou terapií nádorů jícnu (velmi slibné výsledky klinických zkoušek v Japonsku).

Několik sekcí bylo věnováno výlučně chirurgické tématice - technickým aspektům řešení velkých hiátových hernií, vedlejším účinkům ezofagektomií a chirurgické problematice primárních motorických onemocnění jícnu.

Jedno sympozium bylo věnováno nové, tzv. Pražské C&M klasifikaci Barrettova jícnu (»Pražská« proto, že konsenzus o jejím používání byl přijat během UEGW v Praze v roce 2004). Je možná škoda, že se tato jednoduchá klasifikace zatím nepříliš často používá v naší zemi.

Velký prostor byl dán i volným sdělením. Z nich zaujali prof. Munitiz (Španělsko) a E. Bollschweiler (Německo). Munitiz referoval o rodině, kde z 23 vyšetřovaných osob ve třech generacích mělo 6 pacientů adenokarcinom jícnu, 3 pacienti Barrettův jícen a dalších 7 pacientů mělo klinické příznaky refluxní choroby jícnu. Nebyl ostatně sám, kdo referoval o možných genetických vazbách a příčině refluxní choroby jícnu. Bollschweiler analyzoval přítomnost metastáz v lymfatických uzlinách v závislosti na hloubce invaze časných nádorů jícnu. Invaze nedosahující do submukózy měla nulové riziko metastáz. U invaze do submukózy bylo riziko 17-30 % (sm1-sm2) a až 70 % u sm3 (spinocelulární karcinom) a 20 % u sm1 a sm2 a 70 % u sm3 (adenokarcinom). Jinými slovy, oba typy karcinomů se rizikem nijak neliší a invaze do hlubších vrstev submukózy znamená vysoké riziko lymfatických metastáz.

CSGH 4/2006

Doprovodný program zahrnoval uvítací ceremoniál ve vile Carrick Hill v blízkosti Adelaide, kterou spolu s více než 40hektarovou zahradou věnovali její majitelé státu, včetně originálů mnohých obrazů (nejen evropských autorů) a historického nábytku. My Evropané jsme konstatovali, že si Australané vytvořili »kousek Evropy« právě v této vile. Mimo výtečného suši se podávalo skvělé australské víno a duchovní dimenzi krásného slunečného dne podtrhli mladí umělci, kteří zahráli skladby jak australských autorů, tak stejně brilantně i skladby Bachovy.

V dalších dnech se účastníci mohli rozjet do nedalekých vinných oblastí Barrosa Valley nebo McLaren Vale a ochutnat místní víno. V Jižní Austrálii se produkuje nejkvalitnější australské víno. Autorovi tohoto článku zvláště zachutnal Shiraz, což občas bylo znát na jeho večerním putování adelaidskými ulicemi. Zajímavé byly i doprovodné večeře s ochutnávkou vín, včetně slavnosti v blízkosti nejvyhlášenější pláže Glenelg.

Kongres byl jistě přínosný a zvláště mnozí Evropané nelitovali tak dlouhé cesty na druhý konec zeměkoule. Na rozdíl od velkých akcí typu DDW nebo UEGW přinášejí menší, úzce zaměřené kongresy možnost hlubší multidisciplinární diskuse, polemiky i zamyšlení nad relativně úzkým okruhem chorob. A jistě všudypřítomný duch Normana Barretta oslovoval podvědomí většiny účastníků.

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Kreditovaný autodidaktický test