Vedolizumab vs. ustekinumab u Crohnovy choroby jako léčivo druhé linie v klinické praxi
Martin Kolář1, Dana Ďuricová Orcid.org 1, Martin Bortlík Orcid.org 1,2,3, Karolína Pudilová4, Veronika Hrubá1, Naděžda Machková Orcid.org 1, Katarína Mitrová Orcid.org 1,5, Karin Malíčková Orcid.org 1,6, Martin Lukáš Orcid.org 1, Martin Vašátko1, Radka Vaníčková7, Milan Lukáš Orcid.org 1
+ Pracoviště
Souhrn
Úvod: Vedolizumab (VDZ) a ustekinumab (UST) nyní patří mezi dostupná biologická léčiva pro léčbu Crohnovy choroby (CD – Crohn’s disease), avšak omezené zkušenosti s těmito přípravky z klinické praxe jsou dosud limitující pro kvalifikovanou volbu optimální léčebné strategie po selhání přípravků ze skupiny anti-tumor nekotizující faktor (anti-TNF). Tato práce je zaměřena na porovnání účinnosti a bezpečnosti VDZ a UST jako biologických léčiv druhé linie u srovnatelných skupin pacientů s CD. Metody: Do hodnocení byli zařazeni konsekutivní pacienti s CD, kteří byli v minulosti léčeni alespoň jedním anti-TNF přípravkem. Pacienti byli sledováni v pravidelných intervalech, které odpovídaly termínům aplikace léčiv a během kterých byla hodnocena klinická aktivita onemocnění (HBI – Harvey-Bradshaw Index), zánětlivé parametry (C reaktivní protein, fekální kalprotektin) a byly zaznamenávány nežádoucí příhody. Primárním cílem bylo hodnocení podílu pacientů v klinické remisi (HBI ≤ 4) v týdnu 30–32, klinické odpovědi ve formě poklesu HBI a podílu pacientů ukončujících léčbu. Výsledky: Hodnoceno bylo 45 pacientů s VDZ a 50 s UST. Obě kohorty byly srovnatelné ve všech hodnocených parametrech s výjimkou zastoupení pohlaví a podílu pacientů s penetrující formou choroby. Podíl pacientů v klinické remisi mezi nasazením léčby a týdnem 30–32 vzrostl ve skupině s VDZ ze 44,4 na 58,1 % a ve skupině s UST z 55,1 na 63,2 %, avšak tento nárůst nedosáhl statistické významnosti. Průměrný pokles HBI u jednotlivých pacientů za sledované období ve skupině s VDZ dosáhl –1,94 ± 5,14 (p = 0,05) a –2,94 ± 5,91 (p = 0,01) ve skupině s UST. Podíl pacientů s UST v klinické remisi prosté kortikoterapie vzrostl ze 38,8 na 62,5 % (p = 0,04) a ve skupině s VDZ ze 33,3 na 45,2 % (p = 0,67). Terapii během sledování ukončilo 6 pacientů s VDZ a žádný s UST. Závěr: Z výsledků práce vyplývá srovnatelná efektivita VDZ a UST z pohledu míry dosažení klinické remise a odpovědi zánětlivých markerů, avšak v případě UST se projevil významnější steroidy šetřící účinek. Pro definici optimálního postavení nových biologik v algoritmu léčby CD bude nezbytné vyjít z prospektivních randomizovaných srovnávacích studií.
Klíčová slova
biologická terapie, idiopatické střevní záněty, ustekinumab, vedolizumabCelý článek je dostupný po přepnutí na anglickou verzi webové stránky (v pravém horním rohu).
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené
Literatura
1. Roda G, Jharap B, Neeraj N et al. Loss of response to anti-tnfs: definition, epidemiology, and management. Clin Transl Gastroenterol 2016; 7: e135. doi: 10.1038/ctg.2015.63.
2. Pagnini C, Arseneau KO, Cominelli F. Safety considerations when using anti-TNFα therapy to treat Crohn‘s disease. Expert Opin Drug Saf 2015; 14 (1): 31–44. doi: 10.1517/14740338. 2015.976610.
3. European Medicines Agency. Entyvio: EPAR – product information. [online]. Available from: https: //www.ema.europa.eu/en/medicines/ human/EPAR/entyvio.
4. European Medicines Agency. Stelara: EPAR – product information. [online]. Available from: https: //www.ema.europa.eu/en/medicines/ human/EPAR/stelara.
5. Satsangi J, Silverberg MS, Vermeire S et al. The Montreal classification of inflammatory bowel disease: controversies, consensus, and implications. Gut 2006; 55 (6): 749–753. doi: 10.1136/gut.2005.082909.
6. Biemans V, van der Woude C, van der Meulen-de Jong A et al. DOP052 Vedolizumab vs. ustekinumab for Crohn’s disease: comparative effectiveness in a real-life observational cohort study. JCC 2018; 12 (Suppl 1): S066–S067. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjx180.089.
7. Townsend T, Razanskaite V, Michail S et al. P586 Comparative effectiveness of vedolizumab and ustekinumab as induction therapy in anti-TNF refractory Crohn’s disease: a multi-centre retrospective cohort study. JCC 2019; 13 (Suppl 1): S407–S408. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjy222.710.
8. Kawalec P, Moćko P. An indirect comparison of ustekinumab and vedolizumab in the therapy of TNF-failure Crohn‘s disease patients. J Comp Eff Res 2018; 7 (2): 101–111. doi: 10.2217/cer-2017-0041.
9. Singh S, Fumery M, Sandborn WJ et al. Systematic review and network meta-analysis: first-and second-line biologic therapies for moderate-severe Crohn‘s disease. Aliment Pharmacol Ther 2018; 48 (4): 394–409. doi: 10.1111/apt.14852.
10. Sandborn WJ, Feagan BG, Rutgeerts P et al. Vedolizumab as induction and maintenance therapy for Crohn‘s disease. N Engl J Med 2013; 369 (8): 711–721. doi: 10.1056/NEJMoa1215739.
11. Feagan BG, Sandborn WJ, Gasink C et al. Ustekinumab as induction and maintenance therapy for Crohn‘s disease. N Engl J Med 2016; 375 (20): 1946–1960. doi: 10.1056/NEJMoa160 2773.
12. Bye WA, Jairath V, Travis SPL. Systematic review: the safety of vedolizumab for the treatment of inflammatory bowel disease. Aliment Pharmacol Ther 2017; 46 (1): 3–15. doi: 10.1111/apt.14075.
13. Colombel JF, Sands BE, Rutgeerts P et al. The safety of vedolizumab for ulcerative colitis and Crohn‘s disease. Gut 2017; 66 (5): 839–851. doi: 10.1136/gutjnl-2015-311079.
14. Armuzzi A, Ardizzone S, Biancone L et al. Ustekinumab in the management of Crohn‘s disease: expert opinion. Dig Liver Dis 2018; 50 (7): 653–660. doi: 10.1016/j.dld.2018.02.017.
15. Papp K, Gottlieb AB, Naldi L et al. Safety surveillance for ustekinumab and other psoriasis treatments from the Psoriasis Longitudinal Assessment and Registry (PSOLAR). J Drugs Dermatol 2015; 14 (7): 706–714.