Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 355–357.

Výběr z mezinárodních časopisů GH4/2021

Irena Míková1, Milan Lukáš Orcid.org  2, Peter Slodička3, Petr Vaněk4, Tomáš Tichý5, Vincent Dansou Zoundjiekpon6

+ Pracoviště

Bariatric Surgery Reduces Cancer Risk in Adults With Nonalcoholic Fatty Liver Disease  and Severe Obesity

Rustgi VK, Li Y, Gupta K et al.
Gastroenterology 2021; 161 (1): 171–184. doi: 10.1053/j.gastro.2021.03.021.
 
Bariatrický chirurgický výkon snižuje riziko rakoviny u dospělých s nealkoholovou tukovou  nemocí jater a těžkou obezitou
Nealkoholová tuková nemoc jater (NAFLD – non-alcoholic fatty liver disease) je spojena s obezitou a zvýšeným rizikem rakoviny. Vliv bariatrického chirurgického výkonu na riziko rakoviny u NAFLD pacientů není známý. V této retrospektivní kohortové studii byl sledován vliv bariatrického výkonu na riziko rakoviny u pacientů ve věku 18–64 let s nově dia­gnostikovanou NAFLD s těžkou obezitou v letech 2007–2017. Do studie bylo zahrnuto celkem 98 090 pacientů, u 33 435 (34,1 %) pacientů byl proveden bariatrický chirurgický výkon. U pacientů bez chirurgického výkonu došlo k rozvoji 1 989 případů rakoviny za 115 890,11 paciento-roků sledování v porovnání s 925 případy rakoviny za 67 389,82 paciento-roků u pacientů po chirurgickém výkonu (crude rate ratio 0,84; 95% CI 0,77– 0,91). Riziko jakékoli rakoviny a rakoviny spojené s obezitou bylo sníženo o 18 % (hazard ratio – HR 0,82; 95% CI 0,76––0,89) a 25 % (HR 0,65; 95% CI 0,56–0,75) u pacientů s bariatrickým výkonem vs. bez výkonu. Adjustované riziko jakékoli rakoviny a rakoviny spojené s obezitou bylo významně nižší u pacientů s cirhózou vs. pacienti bez cirhózy, kteří podstoupili chirurgický výkon. Bariatrický chirurgický výkon byl spojen s významným poklesem rizika kolorektálního, pankreatického, endometriálního, tyroideálního a hepatocelulárního karcinomu a mnohočetného myelomu. Bariatrický chirurgický výkon byl spojen s významným poklesem rizika jakékoli rakoviny a rakoviny spojené s obezitou u pacientů s NAFLD s těžkou obezitou.

Outcome of COVID-19 in Patients With Autoimmune Hepatitis:  An International Multicenter Study

Efe C, Dhanasekaran R, Lammert C et al.
Hepatology 202; 73 (6): 2099–2109. doi: 10.1002/hep.31797.
 
Průběh covidu-19 u pacientů s autoimunní hepatitidou: mezinárodní multicentrická studie
Data týkající se průběhu covidu-19 u pacientů s autoimunní hepatitidou (AIH) nejsou k dispozici. Tato retrospektivní studie se zabývala pacienty s AIH a nemocí covid-19 ze 34 center Evropy a Ameriky. Byly analyzovány faktory spojené s těžkým průběhem covidu-19 definované jako potřeba mechanické ventilace, přijetí na jednotku intenzivní péče a/nebo úmrtí. Průběh pacientů s AIH byl porovnán metodou propensity score-matching s kohortou pacientů bez AIH, ale s chronickým jaterním onemocněním (CLD – chronic liver disease) a covidem-19. Hodnocena byla i četnost a klinická významnost nově vzniklého jaterního poškození (definovaného jako ALT > 2× horní limit normy) v průběhu nemoci covid-19. Zahrnuto bylo 110 pacientů s AIH (80 % žen) s mediánem věku 49 let (rozmezí 18–85 let) v době dia­gnózy covidu-19. Nový výskyt jaterního poškození byl pozorován u 37,1 % (33/89) pacientů. Léčba antivirotiky byla spojena s jaterním poškozením (p = 0,041; OR 3,36; 95% CI 1,05–10,78), zatímco pokračující léčba imunosupresivy v průběhu covidu-19 byla spojena s nižším rizikem jaterního poškození (p = 0,009; OR 0,26; 95% CI 0,09–0,71). Riziko těžkého covidu-19 (15,5 vs. 20,2 %; p = 0,231) a celková mortalita (10 vs. 11,5 %; p = 0,852) se nelišily mezi pacienty s AIH a non-AIH CLD. Cirhóza byla nezávislým prediktorem těžkého covidu-19 u pacientů s AIH (p < 0,001; OR 17,46; 95% CI 4,22–72,13). Pokračování imunosuprese nebo přítomnost jaterního poškození v průběhu nemoci covid-19 nebyly asociovány s těžkým covidem-19. Tato mezinárodní multicentrická studie prokázala, že pacienti s AIH nebyli ve zvýšeném riziku horšího průběhu covidu-19 než pacienti s CLD jiných příčin. Cirhóza byla nejsilnějším prediktorem těžkého covidu-19 u pacientů s AIH. Udržovací imunosuprese v průběhu covidu-19 nebyla asociována se zvýšeným rizikem těžkého covidu-19, ale snížila riziko nového výskytu jaterního poškození v průběhu onemocnění covid-19.

Aggressive fluid hydration plus non-steroidal anti-inflammatory drugs versus  non-steroidal anti-inflammatory drugs alone for post-endoscopic retrograde cholangiopancreatography pancreatitis (FLUYT): a multicentre, open-label,  randomised, controlled trial

Sperna Weiland CJ, Smeets XJNM, Kievit W et al.
Lancet Gastroenterol Hepatol 2021; 6 (5): 350–358. doi: 10.1016/S2468-1253 (21) 00057-1.
 
Agresivní tekutinová hydratace s nesteroidními antiflogistiky vs. samotná nesteroidní antiflogistika v rámci profylaxe post-ERCP pankreatitidy: multicentrická, otevřená, randomizovaná, kontrolovaná studie FLUYT
Rektální podání nesteroidních antiflogistik (NSAID) je považováno za standardní postup ke snížení rizika post-ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie) pankreatitidy (PEP). Dalším z faktorů, které mohou riziko PEP snížit, je agresivní intravenózní hydratace. Guidelines takovou hydrataci doporučují u pacientů, u kterých není z nějakého důvodu možné podat rektální NSAID. V několika randomizovaných studiích včetně metaanalýzy vyšla agresivní hydratace Ringer laktátem superiorní nad standardní periprocedurální hydratací v rámci prevence PEP u pacientů podstupujících ERCP bez možnosti podání rektálního NSAID. Cílem nizozemských autorů bylo vyhodnotit přidanou hodnotu agresivní hydratace u pacientů užívajících profylaktické rektální NSAID. Rozsáhlá randomizovaná studie FLUYT prováděná ve 22 nizozemských nemocnicích zahrnovala pacienty ve věku od 18 do 85 let se středním až vysokým rizikem PEP. Pacienti byli náhodně přiřazeni do skupiny agresivní hydratace a rektálních NSAID (100 mg diklofenaku nebo indometacinu) nebo kontrolní skupiny samotných rektálních NSAID (100 mg diklofenaku nebo indometacinu). Agresivní hydratace zahrnovala infuzi 20 ml/kg intravenózního Ringerova laktátového roztoku do 60 minut od začátku ERCP, následovanou 3 ml/kg/hod po dobu 8 hodin. Kontrolní skupina dostávala po výkonu restriktivní intravenózní hydrataci v podobě fyziologického roztoku s maximem 1,5 ml/kg/hod a nikdy nepřesahující 3 l/24 hod. Primárním cílovým parametrem byl rozvoj akutní pankreatitidy po ERCP a byl analyzován na modifikovaném základě intention-to-treat. Celkem bylo zahrnuto 826 pacientů, z nichž 388 dostávalo agresivní hydrataci. PEP se vyskytla u 30 (8 %) pacientů ve skupině s agresivní hydratací a u 39 (9 %) pacientů v kontrolní skupině (RR 0,84; 95% CI 0,33–1,33; p = 0,53). Nebyly zjištěny žádné rozdíly ve výskytu vážných nežádoucích účinků, včetně komplikací souvisejících s hydratací (RR 0,99; 95% CI 0,59–1,64; p = 1,00), komplikací souvisejících s ERCP (0,90; 95% CI 0,62–1,31; p = 0,62), nutnosti přijetí na jednotku intenzivní péče (0,37; 95% CI 0,07–1,80; p = 0,22) a 30denní mortality (0,95; 95% CI 0,50–1,83; p = 1,00). Z uvedených výsledků vyplývá, že agresivní periprocedurální hydratace nesnížila výskyt PEP u pacientů se středním až vysokým rizikem vzniku této komplikace, kteří rutinně dostávali profylaktické rektální NSAID. Klíčovou zprávou studie je, že zatěžující a časově náročná agresivní periprocedurální hydratace nevede k dalšímu snížení rizika PEP u těchto pacientů, a není proto oprávněná. Nabízí se ovšem otázka, jaký vliv na výsledky mohlo mít profylaktické stentování pankreatického vývodu, které bylo ponecháno na uvážení endoskopisty. Dle protokolu nebyl ošetřující personál zaslepen vůči randomizaci vzhledem faktu, že množství podané infuzní terapie a diuréza randomizaci stejně prozradí. Nicméně autoři deklarují rovnoměrné rozložení pacientů se zavedenými pankreatickými stenty napříč oběma skupinami a ovlivnění výsledků v tomto ohledu považují za nepravděpodobné.

The Relationship between Helicobacter pylori Infection of the Gallbladder  and Chronic Cholecystitis and Cholelithiasis: A Systematic Review and Meta-Analysis
Wang L, Chen J, Jiang W et al.

Can J Gastroenterol Hepatol 2021; 2021. doi: 10.1155/2021/8886085.
 
Vztah mezi infekcí žlučníku H. pylori, chronickou cholecystitidou a cholelitiázou: systematická review a metaanalýza
H. pylori je prokázaným patogenem řady onemocnění včetně chronické gastritidy, vředové choroby gastroduodena a rakoviny žaludku. Na druhou stranu vztah mezi infekcí H. pylori a chronickou cholecystitidou a cholelitiázou zůstává nejasný. Přitom právě cholelitiáza a její komplikace jsou všeobecně velmi časté a představují výraznou zátěž zdravotnických systémů celosvětově. Již v roce 1996 objevili Chang et al H. pylori ve sliznici žlučníku u pacienta s cholecystitidou a mnohé další studie detekovaly Helicobacter sp. (H. pylori, H. bilis, H. hepaticus, H. pullorum a H. ganmani) ve tkáních žlučníku, žlučníkových kamenech a ve žluči samotné. Z těchto různých typů je H. pylori nejčastější a jeho vysoká prevalence u pacientů s chronickou cholecystitidou je podnětem k otázce ohledně role H. pylori u chronické cholecystitidy. Byla provedena systematická review a metaanalýza studií s cílem zjistit možný vztah mezi infekcí H. pylori, chronickou cholecystitidou a cholelitiázou. Celkem bylo zahrnuto 20 studií s celkem 1 735 účastníky a 1 197 pacienty s chronickou cholecystitidou/cholelitiázou. Z publikovaných výsledků vyplývá pozitivní korelace mezi infekcí H. pylori a zvýšeným rizikem chronické cholecystitidy a cholelitiázy (OR 3,05; 95% CI 1,81–5,14; I2 = 23,5 %). Asociace byla nejzřejmější při využití vzorků žluči a primeru pro ureázový gen. Závěrem lze konstatovat, že tato metaanalýza poskytla důkaz pozitivní korelace mezi infekcí H. pylori a zvýšeným rizikem chronické cholecystitidy a cholelitiázy.

Pharmacokinetic – Pharmacodynamic Model of Vedolizumab for Targeting Endoscopic  Remission in Patients with Crohn’s Disease. Posthoc Analysis of the Love-CD Study.
Henzel J, Dreesen E, Vermeire S et al.

Inflamm Bow Dis 2021; 143. doi: 10.1093/ibd/izab143.
 
Farmakokineticko-farmakodynamický model vedolizumabu pro cílení endoskopické remise  u pacientů s Crohnovou chorobou: post hoc analýza studie LOVE-CD
Vysoká sérová koncentrace vedolizumabu je spojena s lepšími výsledky léčby u nemocných s idiopatickými střevními záněty (IBD). Dosud není zřejmé, jaký je vztah mezi koncentrací vedolizumabu v séru a endoskopickou remisí u Crohnovy nemoci (CD). Autoři vytvořili farmakokineticko-farmakodynamický model, který zohledňuje koncentraci vedolizumabu v séru s endoskopickou remisí u CD. Byla zpracována data celkem od 110 nemocných, kteří byli ve studii fáze 4 „LOVE-CD“ a kteří dostávali vedolizumab 300 mg i.v. v 8týdenních intervalech a před každou infuzí jim byla měřena hladina vedolizumabu a přítomnost protilátek. Změna koncentrace léčiva v čase byla popsána ve dvojkompartmentovém modelu s lineární a nelineární eliminací léčiva. Markovův model „first-order discrete-time“ byl využit k získání popisu vztahu mezi farmakokinetickou expozicí léčiva a pravděpodobností dosažení endoskopické remise (SES-CD nižší než 4). Lineární clearence byla 0,215 l/d a distribuční objem centrálního kompartmentu byl 4,92 l. Lineární clearance léčiva byla vyšší a expozice léčivem byla nižší u nemocných s nízkou koncentrací sérového albuminu, přítomností protilátek proti vedolizumabu a u nemocných s předcházející bio­logickou léčbou. Bylo zjištěno, že koncentrace léku 20,0 mg/l v týdnu 22 predikovala s 35% pravděpodobností dosažení endoskopické remise v týdnu 26. Model ukázal, že endoskopická remise u 46,5 % naivních pacientů nebo 40 % nemocných v minulosti exponovaných bio­logické léčbě by byla dosažitelná při 4týdenním podávání léčiva. Uvedený model potvrdil zkušenosti z klinické praxe, že předcházející bio­logická léčba a nízká koncentrace sérového albuminu jsou negativními prediktory dosažení endoskopické remise a u těchto nemocných by se měla od počátku zvážit možnost 4týdenního podávání léčby vedolizumabem.

Effectiveness and safety of adalimumab bio­similar SB5 in IBD: outcomes in originator  to SB5 switch, double bio­similar switch and bio­ naive SB5 observational cohorts
Derikx LA, Dolby HW, Plevris N et al.

Crohn’s Colitis J 2021; doi: 10.1093/ecco-jcc/jjab100.
 
Efektivita a bezpečnost adalimumabu bio­similárního SB5 u IBD: výsledky původce k přepínači SB5,  dvojitému bio­similárnímu přepínači a bio­logicky naivní pozorovací kohortě SB5
V poslední době bylo do terapie idiopatických střevních zánětů (IBD) uvedeno několik nových bio­similárních produktů, nicméně data ohledně účinnosti a bezpečnosti této terapie jsou omezená. Cílem multicentrické studie bylo posoudit účinnost a bezpečnost bio­similárního adalimumabu SB5 u nemocných, kteří jej dostávali po switchi z originálního léčiva, a také v kohortě nemocných, u kterých byl SB5 první bio­logickou léčbou. Celkem bylo léčeno 481 IBD pacientů bio­similárním adalimumabem SB5, z toho 256 z nich bylo switchováno z originálního léčiva (switch kohorta; medián doby sledování 13,7 měsíců) a u 225 IBD nemocných byl bio­similární adalimumab SB5 první bio­logickou léčbou (medián doby sledování 8,3 měsíce). Celkem 70,8 % nemocných ze switch kohorty zůstalo na terapii SB5 déle než 1 rok a 90 pacientů bylo předčasně ukončeno z důvodů vedlejších účinků léčby (46/90) nebo druhotnou ztrátu klinické odpovědi (37/90). V kohortě naivních pacientů (start kohorta) bylo z 60,3 % nemocných léčeno bio­similárním adalimumabem SB5 déle než 1 rok a 81 pacientů předčasně terapii ukončilo. Nejčastěji reportovaným vedlejším účinkem terapie byla bolest v místě vpichu. Ve switchované kohortě nebyly nalezeny žádné rozdíly v podílu nemocných v klinické remisi, koncentraci CRP, fekálního kalprotektinu a sérové koncentrace léčiva od zahájení terapie po celou dobu sledování (52 týdnů). Data z reálné klinické praxe z řady britských pracovišť potvrdila, že terapie bio­similárním adalimumabem SB5 je efektivní a bezpečná a že převedení z originálního na tento bio­similární lék není spojeno s žádným negativním rizikem pro pacienty.
 
Články vybrali a komentovali MUDr. Mgr. Irena Míková1, prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., AGAF2, MUDr. Petr Vaněk3,  MUDr. Peter Slodička3, MUDr. Tomáš Tichý3 a MUDr. Vincent Dansou Zoundjiekpon3
1 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha
2 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze
3 II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Kreditovaný autodidaktický test