Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Čes a Slov Gastroent a Hepatol 2008; 62(4): 209-214.

Současnost a perspektivy medikamentózní suprese žaludeční kyseliny solné

Petr Dítě1,2

+ Pracoviště

Souhrn


V terapii chorob ve vztahu k přítomné žaludeční kyselině solné mají zásadní roli blokátory protonové pumpy. Pro jejich optimální využití z pohledu indikace a léčebné efektivity je třeba znát základní farmakologické, farmakokinetické a samozřejmě i klinické zvláštnosti. Je podán přehled v klinické praxi používaných blokátorů protonové pumpy s uvedením jejich farmakokinetických vlastnosti a dopadu na racionální indikaci a klinické využití.

Mezi jednotlivými PPI, jejichž klinická efektivita není zásadně rozdílná, jsou však rozdíly z pohledu lékových interakcí. Těch bylo prokázáno nejméně při podávání pantoprazolu. Nejvyšší first pass byl publikován v léčbě es-omeprazolem. Nejvíce doložených výsledků o protektivním vlivu na poškození žaludeční sliznice léky je evidováno u ome-prazolu.

Všeobecně však platí, že terapie blokátory protonové pumpy je léčbou bezpečnou a z klinického pohledu není mezi těmito léky klinicky zásadních rozdílů. Výjimkou je použití těchto léků u starších a polymorbidních osob s polypragmazií, kde otázka interakcí může být klinicky významnou. Posuzováno dobou suprese produkce žaludeční kyseliny solné jsou blokátory protonové pumpy efektivnějšími léky než například H2 blokátory. Mezi slibné nové léky patří tenatoprazol, který má jinou strukturu než známé blokátory protonové pumpy i delší supresivní efekt a dále tzv. kalium kompetitivní átory sekrece žaludeční HC1. Ve vývoji je stále vakcína proti gastrinu.

Klíčová slova: blokátory protonové pumpy - blokátory kaliových kanálů - H2 blokátory - antigastrinová vakcína.

Vysoce účinné medikamentózní potlačení sekrece žaludeční kyseliny solné, jehož svědky jsme v minulých téměř 25 letech, je spojeno s vysokým procentem zhojení peptických vředových lézí, a to jednak díky eradikační léčbě s vysokým procentem vyléčených vředových lézí, díky zabránění vzniku recidiv vředových lézí, i s vysokým procentem úspěšně léčených osob s gastroezofageálním refluxem. Podobně lze toto konstatovat, i pokud jde o prevenci a terapii protizánětlivými léky.

Žaludeční sekrece kyseliny solné je zajištěna prostřednictvím nervových a hormonálních stimulů(1). Tento fyziologický proces je řízen řadou sekundárních mesengerů, jejichž prostřednictvím se aktivují a uvolňují látky se specifickou receptorovou vazbou, jako tomu je u gastrinu, acetylcholinu, histaminu a prostaglandinů(2,3). Stimulační efekt acetylcholinu a gastrinu je mediován ovlivněním cytosolového kalcia, zatímco efekt histaminu je zprostředkován adenylcyklázou. Jako hlavní cirkulující stimulans žaludeční kyseliny solné byl identifikován gastrin.

Gastrin prostřednictvím působení na CCK2 receptory kontroluje syntézu histaminu chromafinními buňkami, umocněnou expresí enzymu histidin dekarboxyláza. V této kaskádě stimulačních pochodů žaludeční sekrece však hraje zásadní roli stimulace protonové pumpy žaludečního lumen, ýměnou vodíkových iontů za ionty draslíkové(4). Protonová pumpa je tak konečným stupněm sekreční kaskády produkce žaludeční kyseliny solné(5).

Pokles intragastrického pH stimuluje uvolnění somatostatinu z D-buněk žaludečního antra a takto liberalizovaný somatostatin inhibuje uvolnění gastrinu a působí na CCK2 receptory parietálních a enterochromafinních buněk. Na druhé straně acidifikace duodena k uvolnění sekretinu v horních partiích duodena, ý však rovněž inhibuje žaludeční sekreci(6). Inhibiční efekt somatostatinu a endogenních prostagladinů je ovlivněn funkcí somatostatinových (SST2) a prostaglandinových (EP3) receptorů(6).

Všechny výše uvedené stimulační mechanismy sekrece žaludeční kyseliny ukazují potenciální cesty možného ovlivnění produkce žaludeční sekrece, tj. možné lékové přístupy suprese produkce žaludeční kyseliny solné.

V terapii stavů, které jsou svým vznikem spojeny s přítomností žaludeční kyseliny solné, kdy ovšem není žaludeční kyselina solná příčinou, ale její příje podmínkou vniku těchto onemocnění, byla z historického pohledu využívána řada substancí(7,8).

Nepochybným prvním významným objevem v terapii stavů, které jsou označovány jako „acid diseases", zavedení antacid klinické praxe v roce 1910 Karlem Schwarzem. Byl to stejný Karl Schwarz, který prohlásil do dnešní doby stále platné dogma: „No Acid - No Ulcer" - Není vředu bez kyseliny. V dnešní době jsou antacida používána především k rychlému ovlivnění symptomů jak vředové nemoci, tak pyrózy, avšak k hojení vředových lézí ani refluxní nemoci se nehodí. Jejich dávkování se vyznačuje nízkou compliance, řadou vedlejších účinků a především doba suprese žaludeční kyseliny, posuzovaná dle žaludečního pH, je neobyčejně krátká(9).

Dalším významným terapeutickým mezníkem bylo zavedení blokátorů histaminových receptorů žaludeční buňky (H2 blokátory). Parietální buňka na svém povrchu má tři receptory - histaminový muskarinový a gastrinový Stimulace parietální buňky je zajištěna prostřednictvím těchto receptorů, avšak podáním H2 blokátorů je blokována pouze jediná ze stimulačních cest a pouze jeden z receptorů. Tím lze vysvětlit menší supresivní efekt, který je obvykle posuzován dobou, po kterou žaludeční pH je vyšší než 4,0, než je tomu u blokátorů protonové pumpy (PPI).

V současné době jsou nejefektivnějšími léky, z pohledu doby suprese a intenzity suprese produkce žaludeční kyseliny solné, blokátory protonové pumpy(5). Chemický základ všech současných PPI je shodný - základem je benzimidazolový kruh a pyridinový kruh. Chemicky odlišnými jsou tzv. postranní, ale přitom specifické struktury, které jsou na základní kruhy navázané(10).

Metabolismus všech blokátorů protonové pumpy je závislý na vztahu k jednotlivým izoformám jaterního cytochromu P450 (CYP). Existuje více než 50 enzymů CYP450, přičemž enzymy CYP1A2, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6, CYP3A4, a A5 zajiš»ují biotransformaci 90 % léčiv. U blokátorů protonové pumpy probíhá jejich metabolismus v já-trech především na úrovni CYP3A4 a CYP2C19(5). Tyto enzymy obsahující hem abundantně exprimovány hepatocyty, v nichž jsou lokalizovány v endoplazmatickém retikulu, spolu s dalšími přídatnými proteiny. Vysoký obsah byl prokázán rovněž v enterocytech. V játrech CYP katalyzuje víňovou oxidativní reakci, kdy jsou inaktivní xenobiotika přeměněna na aktivní formy podaného substrátu(11}. Jednotlivé enzymy CYP jsou kódovány specifickými geny. Právě polymorfismus enzymů CYP450 zodpovídá za rozdílnou odpověd na stejný lék u různých etnických skupin.

Při léčbě PPI jsou patrné evidentní některé individuální zvláštnosti v reakci nemocných na léčbu. Z pohledu četnosti refrakterních nálezů je patrná rozdílná odpověď nemocných na léčbu. Tato četnost je obecně nižší pro nemocné léčené PPI, než je tomu při léčbě H2 blokátory(12). Malá skupina nemocných je charakterizována tzv. omeprazolovou rezistencí. Omeprazolová rezistence je definována jako nedosažení pH žaludečního obsahu nad hodnotu 4,0 po 50 % celkového sledovaného času měření, za nějž jen většinou považován interval 24 hodin. Pravděpodobnou příčinou tohoto stavu je defekt mutace pro cystein 813 a 822(13). Stejně je třeba zmínit skutečnost, že u některých osob je lepší výsledek kombinační terapie PPI s H2 blokátory než například vyšší dávka PPI. H2 blokátory ovlivňují především í bazální sekreci, ale jsou méně účinné v ovlivnění sekrece stimulované potravou.

Nejmladším zástupcem blokátorů protonové pumpy na současném lékovém trhu je opticky pravotočivý izomer omeprazolu označený jako S-omeprazol, který se vyznačuje vysokým tzv. first pass . Tento termín znamená, že po vstřebání a průchodu játry se k cílovým buňkám účinná substance dostává ve významně vyšším množství vlastní účinné látky oproti jiným preparátům(14,15).

Blokátory protonové pumpy ovlivňují především postprandiální žaludeční sekreci, což v praxi znamená, že jejich aplikace je nejvhodnější a nejefektivnější nalačno 30-60 minut před prvním (ranním jídlem). Je zřejmé, že u některých osob může být vhodné měnit dobu podávání léku v průběhu dne, což však nic to nemění na tom, že je třeba lék podávat vždy před jídlem a nikoliv s jídlem(16). Vysvětlením tohoto tvrzení je známý fakt, že množství protonových pump v parietální buňce je nejvyšší po dlouhodobém lačnění. Pak i supresivní efekt, závislý na množství suprimovaných protonovým pump, bude nejvyšší. Jednou denně podaná standardní dávka PPI (např. 20 mg omeprazolu, 30 mg lansoprazolu nebo 40 mg pantoprazolu) inhibuje maximální výdej žaludeční kyseliny chlorovodíkové v 66 % po dobu až 5 dnů(3,17). Avšak nástup suprese u blokátorů protonové pumpy je pomalejší, než je tomu u H2 blokátorů, což v praxi může být provázeno i pomalejším nástupem ovlivnění symptomů nemoci. Proto se z praktického důvodu doporučuje začít léčbu PPI v dávce 2 x 1 kapsle denně po dobu prvních 2-3 dnů(17).

Hlavními indikacemi podávání blokátorů protonové pumpy jsou(8,18-24):

  • peptické vředové leze
  • gastroezofageální reflex
  • ochrana sliznice žaludku a dvanáctníku před poškozením léky (především nesteroidní antirevmatiky)
  • Zollinger-Ellisonův syndrom
  • eradikační léčba infekce Helicobacter pylori
  • jiné hypersekreční stavy
VÝHODY PPI OPROTI H2 BLOKÁTORŮM V UVEDENÝCH INDIKACÍCH

Suprese žaludeční kyseliny solné s dosažením hodnoty vyšší než pH > 4,0 při jednorázové aplikaci standardní dávky je nejvyšší u es-omeprazolu (14 hodin), u ostatních preparátů trvá po dobu 11-12 hodin.

CSGH 4/2008

H2 blokátory mají kratší supresivní efekt oproti PPI. Obvyklá suprese pomocí H2 blokátorů je uváděna 4-8 hodin, ale ne delší než 10 hodin. Je proto nutné tyto léky během dne aplikovat častěji. Při použití H2 blokátorů bylo opakovaně popsáno v průběhu 2 týdnů snížení jejich účinnosti19,25,26. PPI jsou efektivnějšími i proto, že výrazněji ovlivňují jak bazální, tak postprandiální žaludeční sekreci. Všechna tato konstatování ale nejsou důvodem k tvrzení, že H2 blokátory nemají své místo v terapii. Jsou plně indikovány u žaludečních dyspepsií, mohou být i efektivní léčbou pyrózy u lehkých forem gastroezofageálního refluxu, a to především díky svému rychlejšímu symptomovému nástupu, než je tomu u PPI. Bylo rovněž prokázáno, že kombinace PPI s noční aplikací H2 blokátorů je vysoce efektivní a lepší než dávka 2x 1 kapsle PPI u osob s nočním refluxem (NAB)(27,28).

Tabulka 1 udává dávkování nejčastějších současných PPI.

V současné době jsou na světovém trhu následující blokátory protonové pumpy: omeprazol, pantoprazol, lanzoprazol, rabeprazol, es-omeprazol. U tenatoprazolu probíhají v současné době klinické studie.

Všechny uvedené léky jsou ve formě perorální. Intravenózní forma je na našem trhu dostupná pro omeprazol a pantoprazol. Supresivní efekt všech těchto preparátů je realizován prostřednicím funkce protonové pumpy. Jejich rozdílné vlastnosti, díky chemické skladbě, jsou v oblasti jejich farmakokinetiky, farmakodynamiky a lékových interakcí. Existuje řada studií, prokazujících při použití ekvivalentních dávek jejich ekvivalentní účinnost(29,30). NICE (National for Clinical ) potvrdila, že v obecné rovině nelze potvrdit rozdíly mezi PPI blokátory V konkrétních případech je však jejich aplikace z pohledu speciálních klinických indikací závislá na individuálním rozhodování ordinujícího lékaře(31). Tzv. první generace blokátorů protonové pumpy se vyznačuje poměrně pomalým nástupem ovlivnění protonové pumpy a ne vždy dostatečně vysokým supresivním efektem v intervalu 24 hodin, což je jedním z vysvětlení jejich selhávání u osob s NAB. Dalším nedostatkem při jejich aplikaci jsou možné lékové interakce. Z pohledu existence lékových interakcí je nejméně interakcí prokázáno při podávání pantoprazolu(10).

Blokátory protonové pumpy druhé generace mají některé odlišnosti proti lékům generace první. Jednou z jejich výhod je tzv. vysoký first pass , z čehož lze odvodit i vyšší terapeutický efekt léku(14,32).

Novým preparátem v oblasti blokátorů protonové pumpy je tenatoprazol, ž je chemicky imidazopyrimidinový kruh spojený sulfmetylovým řetězcem s pyrimidinovým kruhem. Je k disposici jak ve formě perorální, tak injekční. Preparát, jehož prvá klinická hodnocení prokazují vysoký a dlouhodobý supresivní efekt(33-35), se vyznačuje výrazně delší plazmatickou hladinou účinné látky oproti současným substancím. In vivo ázaný antisekreční efekt je 2-4x mohutnější než u omeprazolu. Avšak nejvýznamnějším nálezem je průkaz dlouhodobého supresivního efektu tenatoprazolu v nočních hodinách. Během dne bylo po podání tenatoprazolu docíleno zvýšení žaludečního pH nad hodnotu 4 u 98,3 %. Během noci tento efekt byl prokázán u 89,3 % léčených; suprese sekrece denní i noční je tedy stejně efektivní. Tento jev je prokazatelný po dobu 48 hodin po jednorázovém podání preparátu. Přitom tenatoprazol neprodlužuje dobu evakuace žaludku.

V budoucnu lze očekávat nepochybně vývoj nových molekul PPI a zavedení nových galenických forem, k čemuž ostatně již dochází v současné době. Jako slibná se ukazuje například ODT forma lansoprazolu (orally disintegrating tablets), šující compliance éčby, kdy použití léku je možné i bez zapití tekutinou anebo u osob s poruchou polykání(36,37). Tato léková forma se skládá z mikročástic, a podobně jako tomu je například u omeprazolu; patří mezi tzv. MUPS formy (multiple-units pellet system). trhu je k dispozici forma s protrahovaným účinkem, tzv. DR-forma (delayed-release), kterou nabízí např. pantoprazol nebo rabeprazol, kdy účinná substance je chráněna enterosolventním obalem, který má zajistit co nejvyšší resorpci podaného léku.

Opakem ODT formy lanzoprazolu je forma IR omeprazolu (immediate-realease), kdy lék je podán jako čistý, proti účinku chlorovodíkové kyseliny nechráněný omeprazol, doplněný o hydrogenkarbonát sodný(38,39). Vlastní galenickou formou jsou sáčky s práškem a žvýkačky s různou příchutí.

Novými molekulami mezi blokátory protonové pumpy jsou ilaprazol, ále S-izomer tenatoprazolut , tzv. kalium-kompetitivní blokátory é sekrece (P-CAB) a antagonisté CCK2 receptoru(40-42).

Středem zájmu jsou také antagonisté gastrinu(43) spiroglumid, itriglumid a další substance zkoušené experimentálně(44,45).

Mnohé slibující, ale dle názoru autora bez blíže specifikovatelné budoucnosti, pokud jde o klinické využití, jsou experimentální studie s vakcínou proti gastrinu, označenou jako G-17DT(46). Vakcína podaná v experimentu neutralizuje gastrin-17 i jeho prekurzor glycin. Není bez zajímavosti, že indukce protilátek proti gastrinu v experimentu inhibuje proliferaci kultury nádorových buněk pankreatu(47).

Na českém trhu je v současné době spektrum blokátorů protonové pumpy zajištěno tradičním omeprazolem, lanzoprazolem a nově znovu uvedeným pantoprazolem. Tyto léky jsou jak ve formě perorální, omeprazol a pantoprazol, tak ve formě injekční. Jejich indikace byly již výše uvedeny a mezi jejich klinickou účinnosti nejsou zásadní rozdíly. Při rozhodování o jejich indikaci, kromě osobní zkušenosti každého lékaře s daným preparátem, je vhodné v z pohledu komorbidity a současné medikace uvažovat o možných lékových interakcích. V klinické praxi toto zřejmě bude nejvýznamnější u osob současně léčených například warfarinem a blokátorem protonové pumpy, anebo tam, kde bude dlouhodobě používána vysoká dávka PPI (nemocní se Zollinger-Ellisonovým syndromem).

Blokátory protonové pumpy představují v současnosti neobyčejně efektivní léky v léčbě stavů indukovaných žaludeční kyselinou solnou. Jejich použití je bezpečné a dobře tolerováno nemocnými. Jejich použití má nepochybně i dopady ekonomické z pohledu zkrácení doby nemoci, počtu vyhojených osob, a tím i snížené potřebě k další léčby například včetně léčby chirurgické.

LITERATURA
  • 1. Aihara T, Nakamura E, Amagase K, et al. Pharmacological control of gastric acid cretion for the treatment of acid-related peptic disease: past, present, and future. Pharmacol Ther 2003; 98: 109-127.
  • 2. Hersey SJ, Sachs G. Gastric acid secretion. Physiol Rev 1995; 75: 155-189.
  • 3. Sachs G, Shin JM, Briving C, et al. The pharmacology of the gastric acid pump: the H+, K+ ATPase. Annu Rev Pharmacol Toxicol 1995; 35: 277-305.
  • 4. Andersson K, Carlsson E. Potassium-competitive acid blockade: a new therapeutic strategy in acid-related diseases. Pharmacol Ther 2005; 108: 294-307.
  • 5. Andersson T. Pharmacokinetics, metabolism and interactions of acid pump inhibitors-fucus on omeprazole, lasoprazole and pantoprazole. Clin Pharmacokinet 1996; 31: 9-28.
  • 6. Makhlouf GM, Schubert ML. Gastric somatostatin: a paracrine regulator of acid secretion. Metabolism 1990; 39 (Suppl 2): 138-142.
  • 7. Rostom A, Dube C, Wells G, et al. Prevention of NSAID-induced gastroduodenal ulcers. Cochrane Databasw Syst Rev 2002; 4: CD002296.
  • 8. Tytgat GNJ, Noach LA, Rauws EAJ. Helicobacter pylori infection and duodenal ulcer disease. Gastroenterol Clin North Am 1993; 22: 127-139.
  • 9. Feurle GE. The action of antacids on serum gastrin concentrations in man. Klin Wochenschr 1977; 55: 1039-1042.
  • 10. Tytgat GNJ. Shortcomings of the first-generation proton pump inhibitors. Eur J Gastroenterol Hepatol 2001; 13 (Suppl 1),S29-S33.
  • 11. Rettie AE, Jones JP. Clinical and toxicological relevance of CYP2C9: drug-drug interactions and pharmacogenetics. Annu Rev Pharmacol Toxicol 2005; 45: 477-494.
  • 12. Gisbert JP, Gonzalez L, Calvet X, et al. Proton pump inhibitors versus H2-antagonists: a meta-analysis of their efficacy in treating bleeding peptic ulcer. Aliment Pharmacol Ther 2001; 15: 917-926.
  • 13. Leite L, Lambrecht N, Sachs G, et al. Is omeprazole resistance due to mutations of cysteine 813 or 822 in the acid pump? Gastroenterology 1995; 108: A147.
  • 14. Hassan-Alin M, Niazi M, Röhss K, Sthenoff H. Eso-meprazole, the S-isomer of omeprazole, is optically stable in humans. Gastroenterology ; 118 (Suppl ): A1244-A1245.
  • 15. Lehmann F, Hildebrand P, Beglinger C. New molecular targets for treatment of peptic ulcer disease. Drugs 2003; 63: 1785-1797.
  • 16. Robinson M. New-generation proton pump inhibitors: overcoming the limitations of early-generation agents. Eur J Gastroenterol Hepatol 2001; 13 (Suppl 1): S43-S47.
  • 17. Wolfe MM, Sachs G. Acid suppression: optimizing therapy for gastroduodenal ulcer healing, gastroesophageal reflux disease, and stress-related erosive syndrome. Gastroenterology 2000; 118 (Suppl 1): S9-S31.
  • 18. Bazzoli F, BianchiPoro G, Bianchi MG, et al. Treatment of H. pylori infection. Indications and regimens: an update. Dig. Liver Dis 2002; 34: 70-83.
  • 19. Burget DW, Chiverton SG, Hunt RH. Is there an optimal degree of acid suppression for healing of duodenal ulcers? A model of the relationship between ulcer healing and acid suppression. Gastroenterology 1990; 99: 345-351.
  • 20. Geun WP. Are there indications for intravenous acid inhibition in the prevention and treatment of upper GI bleeding? Scand J Gastroenterol ; 35 (Suppl ): 10-20.
  • 21. Leodolter A, Kulig M, Brasch H, et al. A meta-analysis comparing eradication, healing and relapse rates in patients with Helicobacter pylori - associated gastric or duodenal ulcer. Aliment Pharmacol Ther 2001; 15: 1949-1958.
  • 22. Leontiadis GI, Sharma VK, Howden CW Systematic review and meta-analysis: proton-pump inhibitor treatment for ulcer bleeding reduces transfusion requirements andhospital stay-results from the Cochrane Collaboration. Aliment Pharmacol Ther 2005; 22: 169-174.
  • 23. Metz DC, Jensen RT. Advances in gastric antisecretory therapy in Zollinger-Ellison. Front Gastrointest Res 1995; 23: 240-257.
  • 24. Scarpignato C, Pelosini I. Prevention and treatment of non-steroidal anti-inflammatory drug-induced gastro-duodenal damage: rationale for the ue of anti-secretory compounds. Ital J Gastroenterol Hepatol 1999; 31 (Suppl 1): S63-S72.
  • 25. Kromer W. Relative efficacies of gastric proton-pump inhibitors on a milligram basis: desired and undesired SH reactions. Impact of chirality Scand J Gastroenterol 2001; 36 (Suppl 234): 3-9.
  • 26. Rackoff A, Agrawal A, Hila A, et al. Histamine-2 receptor antagonists at night improve gastroesophageal reflux disease symptoms for patients on proton pump inhibitor therapy. Dis Esophagus 2005; 18: 370-373.
  • 27. Orr WC. Night-time gastro-oesophageal reflux disease: prevalence, hazards, and management. Eur J Gastroenterol Hepatol 2004; 16: 441-443.
  • 28. Tutuian R, Castell DO. Nocturnal acid breakthrough-approach to management. Med Gen Med 2004; 6: 11 (www.medscape.com/viewarticle/490723).
  • 29. Miner PB jr, Katz PO, Chen Y, Sostek M. Gastric acid control with esomeprazole, lansoprazole, omeprazole, pantoprazole, and rabeprazole: a five-way crossover study. Am J Gastroenterol 2003; 98: 2616-2620.
  • 30. Thomson ABR. Are the orally administered proton pump inhibitors equivalent? A comparison of lasoprazole, omeprazole, pantoprazole, and rabeprazole. Curr Gastroenterol Rep 2000; 2: 482-493.
  • 31. Guidance on the use of proton pump inhibitors in the treatment of dyspepsia: NICE, UK: Technology Appriasal Guidance 2000; No 7, (www.NICE.org.uk).
  • 32. Tonini M, Vigneri S, Savarino V, Scarpignato C. Clinical pharmacology and safety profile of esomeprazole, the first enantiomerically pure proton pump inhibitor. Dig Liver Dis 2001; 33, 720-727.
  • 33. Domagala F, Ficheux H, Houin G, Barre J. Pharmacokinetics of tenatoprazole, a newly synthesized proton pump inhibitor, in healthy male Caucasian volunteers. Arzneimittelforschung 2006; 56: 33-39.
  • 34. Galmiche JP, Sacher-Huvelin, S, Bruley des Varan-nes S, et al. A comparative study of the early effects of tenatoprazole 40 mg and esomeprazole 40 mg on intragastric pH in healthy volunteers. Aliment Pharmacol Ther 2005; 21: 575-582.
  • 35. Shin, JM, Homerin M, Domagala F, et al. Characterization of the inhibitory activity of tenatoprazole on the gastric H+,K+-ATPase in vitro an in vivo. Biochem Pharmacol 2006; 71: 837-849.
  • 36. Baldi F, Malfertheiner P. Lansoprazole fast disintegrating tablet: a new formulation for an established proton pump inhibitor. Digestion 2003; 67: 1-5.
  • 37. Freston JW, Kukulka MJ, Lloyd E, Lee C. A novel option in proton pump inhibitor dosing: lansoprazole orally disintegrating tablet dispersed in water and administered via nasogastric tube. Aliment Pharmacol Ther 2004; 20, 407-411.
  • 38. Anonymous: Omeprazole/antacid-powder suspension-Santarus: omeprazole/sodium bicarbonate powder-Santarus, SAN 05. Drugs R&D 2004; 5: 349-350.
  • 39. Castell D. Review of immediate-release omeprazole for the treatment of gastric acid-related disorders. Expert Opin Pharmacother 2005; 6, 2501-2510.
  • 40. Geibel JP. Role of potassium in acid secretion. World J Gastroenterol 2005; 11, 5259-5265.
  • 41. Grasing K, Freedholm D, Murphy MG, et al. Selective blockade of cholecystokinin type B receptors with L-365,260 does not impair gallbladder contraction in normal humans. Am J Gastroenterol 1996; 91: 569-573.
  • 42. Saito E, Matsuo Y. Inhibitory effect of leminoprazole on acid secretion in parietal cells isolated from guinea pig gastric mucosa. Jpn J Pharmacol 1995; 68: 19-23.
  • 43. Murphy MG, Sytnik B, Kovacs TO, et al. The gastrin-receptor antagonist L-365,260 inhibits stimulated acid secretion in humans. Clin Pharmacol Ther 1993; 54: 533-539.
  • 44. Beglinger C, Degen L, Schroller S, et al. Oral itriglumide, a specific CCK2/gastrin receptor antagonist, inhibits gastrin stimulated gastric acid secretion in humans. Gut 2005; 54 (Suppl VII): A36.
  • 45. Beltinger J, Hildebrand P, Drewe J, et al. Effects of spiroglumide, a gastrin receptor antagonist, on acid secretion in humans. Eur J Clin Invest 1999; 29: 153-159.
  • 46. Anonymous: Gastrin 17 vaccine-Aphton: anti-gastrin 17 immunogen, C17DT Biodrugs 2003; 17: 223-225.
  • 47. Ferrand A, Wang TC. Gastrin and cancer: A review. Cancer Lett 2006; 238: 15-29.

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Kreditovaný autodidaktický test