Profesor MUDr. Vladimír Bartoš, DrSc., osmdesátiletý
Petr Dítě Orcid.org 1,2, František Saudek3
+ Pracoviště
Pan profesor MUDr. Vladimír Bartoš DrSc. se narodil v 1929 v Pardubicích. Po maturitě na pardubickém gymnáziu byl přijat ke studiu na Lékařské fakultě Karlovy Univerzity v Hradci Králové; studia dokončil v Plzni. Po promoci nastoupil do krajské nemocnice v Karlových Varech, ale již v roku 1956 zahájil svoji odbornou vědeckou a pedagogickou kariéru na I. interní klinice v Hradci Králové. Profesor MUDr. Bartoš byl záhy jedním z pilířů I. interní kliniky, nejen jako neobyčejně široce vzdělaný internista, ale především díky svým aktivitám vědeckým (ve středu jeho zájmu byla tehdy se rozvíjející pankreatologie, hepatologie, nefrologie a zvláště problematika hemodialýzy a konečně lymfologie, kde jsou dodnes jeho prioritní práce citovány). Protože pan profesor byl mým učitel během mého studia interny na hradecké lékařské fakultě, mohu zcela jednoznačně prohlásit, že nebyl jen vynikajícím odborníkem a vědcem, ale že byl i vynikajícím pedagogem. Učil své studenty přemýšlet, nikoliv jen deklamovat to, co si přečetli ve skriptech. Jeho výuka byla velmi často formou diskusí s námi posluchači. Výuku tak učinil vysoce zajímavou s názornou demonstrací, jak nádherným oborem lékařství je.
Po celou dobu svého působení na hradecké interní klinice pan profesor dojížděl z bydliště v Pardubicích, což mu nijak nebránilo, aby nalezl prostor pro své koníčky, jakými byla vážná hudba a tenis, kde byl hráčem uznávaných kvalit. Charakteristickou vlastností pana profesora byla jeho neobyčejná pracovitost a systematičnost. Byl výtečně jazykově vybaven, a tak nebylo divu, že témata, která byla předmětem jeho zájmu, patřila v dané době mezi priority světového výzkumu a lze je označit jako nadčasová. Na hradecké interní klinice pan profesor působil do roku 1959 jako odborný asistent a v roce 1966 byl jmenován docentem. Přitom nebylo až tak běžné, aby docentem byl někdo jmenován již ve svých 37 letech. Bohužel titulu profesora se panu profesorovi dostalo až v roce 1991, i když kritéria pro toto jmenování byla naplněna již řadu let předtím.
Ke skutečné škodě hradecké interny a gastroenterologie bylo, že v souvislosti s událostmi roku 1968 musel pan profesor z Hradce Králové v roce 1972 odejít a nastoupil v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, kde pracuje dodnes. Protože nemohl pracovat jako klinik, zabýval se profesor Bartoš po dobu 10 let experimentální činností, a jak bylo pro něho typické i zde se stal záhy zcela nepostradatelným motorem a realizátorem programu transplantace pankreatu. Od roku 1982 působil v rámci IKEM na I. interní výzkumné základně, pozdější Klinice diabetologie IKEM. V letech 1991-1996 byl včele tohoto pracoviště a byl přednostou Centra diabetologie, v letech 1992-2001 působil profesor Bartoš jako předseda vědecké rady IKEM. Je typické, že pan profesor, by» na zkrácený úvazek, pracuje stále jako vědecký pracovník Centra diabetologie IKEM Praha.
Osobnost pana profesora Bartoše dokresluje i jeho vysoké uznání vědeckou komunitou - byl pozván přednášet v řadě evropských zemí, v USA a v Kanadě. Pracoval ve výboru České diabetologické společnosti a Spolku lékařů v Praze, je čestným členem International Society of Lymphology, Slovenské diabetologické společnosti a České gastroenterologické společnosti. Pan profesor byl členem týmu, který byl v roce 1989 za výsledky v programu transplantace pankreatu oceněn Státní cenou.
Člověka však nectí jen výčet jeho pracovních úspěchů anebo společenských uznání, ale i jeho obyčejné lidství. Alespoň to se mně osobně vybaví pod pojmem osobnost. Pan profesor MUDr. Vladimír Bartoš DrSc. je z tohoto pohledu osobností s výjimečně vysokým kreditem,
Vážený pane profesore, dovolte, abych Vám jménem gastroenterologické obce a jménem všech Vašich žáků, ke kterým je pro mne čest se hlásit, popřál co nejvíce zdraví, neutuchající životní elán, radost i uspokojení ve všech Vašich činnostech na poli medicíny.
prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.
předseda České gastroenterologické společnosti J. E. Purkyně
U příležitosti 80. narozenin prof. MUDr. Vladimíra Bartoše DrSc. vzpomíná i jeho žák doc. MUDr. František Saudek, DrSc. (IKEM)
Pro pana profesora je nejvíce typické, že si získal přirozenou autoritu a mohu říci, že i lásku svého okolí. Prostě my, co jsme s ním v posledních letech žili a pracovali, ho máme rádi a upřímně si ho vážíme.
Na profesoru Bartošovi si necením pouze toho, co dokázal v odborné a organizační sféře, ale zejména to, že vždy myslel na kolektiv, který kolem sebe svým přirozeným charizmatem vytvářel a jemuž byl podvědomým příkladem. Je to asi proto, že nikdy nikomu nezávidí postavení ani úspěch, a to ani v případě, kdy si to někdo nezaslouží. Je si vědom toho, co sám umí, a soustředí se na svoji práci, takže nikdy netrpí pocitem křivdy a nemusel si na svých podřízených hojit svoje pocity neuspokojení. Vychoval si tak řadu spolupracovníků, kteří pokračují v tom, co dělal on a pokoušejí se používat jeho přístup k pacientům i kolegům. Výsledek je, že se mezi nimi těší neobyčejné úctě a že je často navštěvován s prosbou o radu či názor a také, že při různých rozhodovacích krocích se jeho mladší kolegové upřímně ve svém nitru ptají, jak by se zachoval pan profesor a co by řekl. Vlastně jsme všichni pyšní, že máme takový vzor, že máme takové štěstí žít v blízkosti takové osobnosti, a snažíme se něco z jeho obrazu do sebe vstřebat. Rozhlédnu-li se po svém okolí, vidím, že je to dar vzácný a ne každému se ho dostane.
Pan profesor také není a nikdy nebyl žádný suchar. Dovede si získat přízeň mladších kolegyň a mají ho rády sestřičky. Je vždycky vtipný, dovede být galantní a k tomu ještě umí tancovat. Dokud mu kvůli artróze neoperovali kyčle, hrál skvěle tenis.
Má také někdy obtíže, někdy dost velké, ale nikoho netrápí stěžováním. A nejen dřív, dá se říci v těžkých dobách totality, ale i nyní dovede překonat překážky, které mu život uchystá. Chová se vždycky jako gentleman, ale ze své paměti dovede vylovit neuvěřitelné množství příhod, které umní vtipně vyprávět tak, aby dokreslovaly současnou, někdy veselou a jindy smutnou situaci, a dovede používat vtipné glosy, které si pak ostatní léta pamatují. Jsou někdy i dost ostré, ale vždycky přiléhavé, a pokud má někdo rozum, jejich význam pochopí a poučí se z nich. Hodně se pak urychlí věci, jejichž vyřizování by jinak mohlo trvat dost dlouho. Ale byly i případy, že to někdo nechápal a pan profesor to pak pocítil.
Prof. Bartoš mluvil málo o sobě. Vždycky spíš náhodou se ukázalo, že ordinoval tu v Karlových Varech, tu v Tunisu, že byl u první léčby umělou ledvinou v Hradci Králové a u první transplantace ledviny, že jeho otec byl operní zpěvák a od něho se naučil všechny slavné árie, že v New Yorku vyhrál tenisový turnaj o zlatou mízní uzlinu, že gastroskopoval, kanyloval, dialyzoval a k tomu ještě se skoro vždy našla publikace v odborném tisku, kde o tom všem už dávno psal. Patří dnes už k vzácným profesorům, kteří umějí celou internu, ale učil nás také zavádět centrální katétry a řídit transplantaci a v laboratoři experimentální chirurgii.
Pan profesor se teď věnuje hlavně výuce a píše různé přehledné články. Živě diskutuje na našich seminářích a radí nám také na našich povizitních pohovorech.
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené