Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Čes a Slov Gastroent a Hepatol 2008; 62(1): 9-10.

Ohlédnutí za UEGW

Julius Špičák Orcid.org  1

+ Pracoviště

Nedávno se v Paříži uskutečnil již 15. evropský gastroenterologický kongres (UEGW). Hezky kulaté číslo, které vybízí k ohlédnutí a k rekapitulaci, čím vlastně evropská gastroenterologie za tu dobu prošla. Není od věci vzít si na pomoc abstrakta a manuál prvního UEGW, který se konal v roce 1992 v Athénách ve sportovní hale ve Faleru a podívat se, která jména na scéně tehdy excelovala: A kde jsou dnes? Mezinárodní scéna je totiž k seniorům méně ohleduplná než scéna domácí. Vrcholu v podobě předsednictví v mezinárodních společnostech se dosahuje kolem padesátky, kolem šedesátky se pobyt na vrcholu naplňuje a v 65 letech se až na vzácné výjimky (přesluhují ovšem maximálně o rok či dva) odchodem do důchodu končí. Tito senioři většinou přestávají velké mezinárodní akce navštěvovat a museli bychom se jich zeptat, proč tak vlastně činí. Skutečností je, že na kongresu v Paříži se neobjevili například Soehendra, Riemann, Cremer, Crespi, abych jmenoval alespoň endoskopisty. Dosud lze zaznamenat Montoriho, Tytgata a Classena, zejména poslední z nich se ovšem věnuje výlučně organizaci, kterou založil: International digestive cancer aliance, a jeho jedinečnou schopnost komunikace, která dává této organizaci další a velmi nadějný směr, nelze než obdivovat. Podobně jako v ekonomice a dalších oblastech i v gastroenterologii Evropa přirozeně vzhlíží a vymezuje se proti Spojeným státům americkým, zde v podobě Kongresu americké gastroenterologické společnosti (DDW).

Od počátku Evropské gastroenterologické federace proti sobě stály dvě základní koncepce podobně jako v Evropské unii - jedna více národní, druhá více federalistická a je třeba přiznat vítězství druhé koncepci stejně jako uznat, že tomu tak bylo dobře. Autora tohoto článku přesvědčila právě Paříž. Problémem Federace je podobně jako v Unii mandát představitelů, nepřehledný způsob, jakým se vlastně představiteli stávají a tendence pobývat na vrcholu bez omezení. Proces vývoje je však patrně u konce a volba nového předsedy (elect) dává naději na nastavení transparentního demokratického modelu podobnému tomu v USA. Charakterizují je relativně krátká volební období, kdy se představitelé svým společnostem maximálně věnují. Právě tato intenzivní činnost je důvodem, proč jsou tato období krátká (maximálně dvouletá) a odchod definitivní - nelze ji totiž provozovat do nekonečna, aniž by nevznikaly ztráty v jiných oblastech - například v soukromé praxi, či ve vedení vlastního pracoviště. Americká scéna se od evropské liší také větším důrazem na společenskou stránku. Jakýkoliv nástup do funkce, případně odchod z ní či získání ceny je příležitost k často nesmírně spektakulárnímu vystoupení. Připomínám si například letošní odpověď Carr-Lockeho na udělení Schindlerovy ceny. Dvacetiminutový naprosto profesionálně zhotovený klip musel stát odměněného velmi mnoho času a prostředků. Evropa je ke svým bývalým představitelům macešštější, snad proto, že odchází tak neradi…

Do roku 2005 byly kongresy organizovány národními představiteli se silným podílem orgánů federace, které postupně přebíraly kontrolu nad vědeckým programem. Výhodami byly motivace a případná stimulace pro organizující region, jasná zodpovědnost, ovšem nejasné důsledky z toho plynoucí. Kongres tak mohl být vysoce finančně úspěšný, jako tomu bylo v Praze, anebo naopak, jako tomu bylo v Kodani o rok později. Přibližně kolem kongresu v Praze dospěla Federace k rozhodnutí, že kongres bude „navždy" rotovat mezi několika městy, o jejichž výběr se přirozeně rozpoutala diplomatická bitva. Měly jimi být Londýn, Paříž, Barcelona, Vídeň, Berlín, přičemž hlavním kritériem mělo být moderní kongresové centrum s dostatečnou kapacitou nad 10 000 účastníků, které v Evropě vlastně ani neexistuje. V současné době je organizace přidělena do roku 2010, načež se bude zvažovat další vývoj. Praha si organizací Evropského kongresu v roce 2004 získala velké uznání a má znovu šanci. Stávající kongresové centrum by ovšem nestačilo, protože podmínky (zejména výstavní plochu) nesplňuje.

Přelomovým kongresem byl loňský berlínský. Volení představitelé největší evropské gastroenterologické velmoci se necítili být dostatečně zohledněni v programu a hrozili v podstatě bojkotem. Nakonec se dospělo ke kompromisu a kongres vyrovnal návštěvnický rekord z Prahy. V letošní Paříži již o postavení jednotlivých organizačních složek nebylo pochyb, kongres ustanovil další rekord v návštěvnosti a podle hodnocení zkušených účastníků byl i po odborné stránce kongresem dosud nejpovedenějším, tedy nejvíce se přiblížil modelu americkému. Měl jsem skutečně poprvé pocit, že američtí gastroenterologové letos vyjadřovali nelíčený, nikoliv zdvořilostní respekt namísto pobavené přezíravosti a opět nelíčeného překvapení.

V čem tedy spočívá specifická jedinečnost amerického kongresu? Rotuje mezi několika stále stejnými městy, které disponují dostatečně kapacitními centry: Washington, Los Angeles, Orlando, New Orleans, San Diego, Atlanta, Chicago. Centra jsou architektonicky zcela nezajímavá, účel však naplňují dokonale: variabilní prostor. O řád menší centra jsou již v každém větším městě a mezinárodním hotelu, ani na kapacitu této druhé ligy však žádné evropské centrum nedosáhne. Je zřejmé, že kongresový business v USA hraje velmi významnou roli. O obsahu amerického kongresu není třeba diskutovat. Zahrnuje celou šíři oboru a formálně jednotlivé prezentace již dávno dosáhly dokonalosti - někdy až na úkor určité osobitosti. Zajímavá je tedy zejména struktura. Úvodního průřezového edukačního kurzu se účastní na 4000 většinou mladých (jistě o desetiletí proti Evropanům) gastroenterologů. Příčinou je pevné zakotvení v systému kontinuálního vzdělávání. Kongres dále běží paralelně ve 12-15 sekcích a jednotlivá témata se často překrývají nebo opakují, což není nikterak na škodu. Může se tak stát, že jednotlivec přednáší své sdělení vícekrát a nikterak se neostýchá přednést jej doslova a do písmene shodně, vždy» dokonalost již nelze vylepšit. Ve struktuře se naprosto respektuje, co se v Evropě často a u nás téměř vždy opomíjí - forma naplňuje různá zadání. Jiný charakter má přednáška edukační, výroční, state-of-the-art a sympoziální, která vždy hledá odpověď na konkrétní otázku. V Evropě se vyzvané prezentace sobě podobají a jasné by» subtilní odlišnosti zadání nerespektují. Na americkém kongresu jsou vysoce navštěvované a přínosné obědy a snídaně s experty, jejichž výběr je podmíněn stoprocentní profesionalitou. Jsou méně formální, dávají dostatek prostoru pro diskusi a právě zde se lze v čemsi konkrétním poučit. V Evropě právě obsazení těchto prezentací nejvíce podléhá diplomacii a obsazují se podle principu "aby na každého něco zbylo…" Evropa ovšem nijak nepokulhává v obsahu prezentací původních prací, které tvoří podstatnou část volných sdělení i kongresu amerického.

Zvětšení rozměru evropského kongresu se událo v důsledku většího množství účastníků z Ameriky a zejména z Asie, méně zvýšením počtu účastníků z evropských zemí. Požadavek asiatů k přiměřenému zastoupení ve vyzvaných prezentacích a dalších strukturách bude následovat. Logickým důsledkem je přesun pozornosti evropských struktur asijským směrem, stejně jako je tomu u ekonomiky. "Zajímavost" východoevropských zemí se tak v nové konkurenci poměrně umenší tím spíše, že jejich přínos ve formě původních prezentací stagnuje.

Bude zajímavé sledovat, jak se bude Evropská gastroenterologická federace (a my v ní) ve větším formátu dále vyvíjet. Na přitažlivosti pařížského kongresu se nepochybně podílely atrakce města jako takového, ty však nebudou o mnoho menší ani u následujících destinací. Bude poutavé pozorovat, nakolik se role evropských představitelů pozmění z polohy vizionářů do role administrátorů, podobně jako ji naplňují představitelé v americkém systému.

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Kreditovaný autodidaktický test