Anonymous User
Login / Registration

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2022; 76(1): 73–75.

The selection from international journals

Irena Míková1, Kristýna Kaštylová2, Vincent Dansou Zoundjiekpon3, Petr Vaněk3

+ Affiliation

Infliximab-induced liver injury: clinical phenotypes, autoimmunity and the role of corticosteroid treatment

Björnsson HK, Gudbjornsson B, Björnsson S.

J Hepatol 2022; 76 (1): 86–92. doi: 10.1016/j.jhep.2021.08.024.

Jaterní poškození indukované infliximabem: klinické fenotypy, autoimunita a role léčby kortikosteroidy

Infliximab byl asociován s jaterním poškozením způsobeným léky (DILI – drug-induced liver injury), obzvláště s autoimunní hepatitidou indukovanou léky (DIAIH – drug-induced autoimmune hepatitis). DIAIH je běžně léčena kortikosteroidy, ale existuje jen omezené množství dat o účinnosti kortikosteroidů u DILI způsobeném infliximabem. Do hodnocení byli zahrnuti pacienti, kteří byli léčeni infliximabem v letech 2009–2020 na Islandu a došlo u nich k rozvoji zvýšených jaterních testů. Jiné specifické příčiny zvýšených jaterních testů byly vyloučeny. Pacienti léčení kortikosteroidy byli porovnáni s pacienty, kteří kortikosteroidy nedostávali. Celkem bylo identifikováno 36 pacientů s DILI indukovaným infliximabem, medián věku byl 46 let (IQR 32–54), 28 z nich (78 %) byly ženy. Převažoval hepatocelulární typ jaterního poškození (64 %). Mediány nejvyšších hodnot jaterních testů byly: alaninaminotransferáza (ALT) 393 (328–695) U/l, aspartátaminotransferáza (AST) 283 (158–564) U/l, alkalická fosfatáza (ALP) 116 (83–205) U/l a bilirubin (10–20) 13 μmol/l. Celkem 25 (69 %) pacientů mělo pozitivní nález antinukleárních protilátek a/nebo měli zvýšené IgG. Léčba kortikosteroidy byla zahájena u 17 (47 %) pacientů. Medián doby od počátku jaterního poškození do nejvyšších hodnot ALT byl delší u pacientů léčených kortikoidy, 22 (12–59) vs. 0 (0–3) dní (p = 0,001). Doba od nejvyšších hodnot ALT do normalizace jaterních enzymů byla 45 dní u skupiny léčené kortikosteroidy vs. 77 dní u ostatních pacientů (p = 0,062). Kortikosteroidy byly vysazeny u všech pacientů a nebyl zaznamenán žádný případ relapsu v průběhu 1 245 (820–2 698) dní sledování. Celkem dostalo 75 % pacientů jinou biologickou léčbu, nejčastěji adalimumab, bez průkazu jaterního poškození. Přibližně polovina pacientů s jaterním poškozením vyvolaným infliximabem měla pomalé zlepšování ALT i přes ukončení terapie a byla léčena kortikosteroidy. Odpověď na léčbu byla dobrá s rychlým vymizením abnormalit jaterních testů. Relaps jaterního poškození nebyl po ukončení léčby kortikosteroidy pozorován ani přes dlouhou dobu sledování a u žádného pacienta nedošlo k rozvoji DILI po jiné biologické léčbě.

Outcomes of pregnancy in autoimmune hepatitis: a population-based study

Wang CW, Grab J, Tana MM et al.

Hepatology 2022; 75 (1): 5–12. doi: 10.1002/hep.32132. Epub 2021 Dec 5.

Výsledky těhotenství u autoimunní hepatitidy: populační studie

Autoimunní hepatitida (AIH) postihuje zejména mladé ženy, což může mít dopad na těhotenství. Data o prognóze těhotenství u žen s AIH jsou omezená. Pomocí dat z United States National Inpatient Sample z let 2012–2016 byla hodnocena těhotenství po 20. týdnu gestace a výsledky u AIH byly porovnány s jinými jaterními chorobami (CLD – chronic liver disease) nebo těhotenstvími bez CLD. Z 18 595 345 těhotenství mělo 935 žen (< 0,001 %) AIH (60 s cirhózou) a 120 100 (0,006 %) mělo jiné CLD (845 s cirhózou). Časové trendy v těhotenstvích u AIH zůstaly stabilní mezi 2008 a 2016 s 1,4–6,8/100 000 těhotenstvími na rok (p = 0,25). Riziko gestačního diabetu (GDM) a hypertenzních komplikací (preeklampsie, eklampsie nebo HELLP syndrom) byly významně vyšší u AIH než u jiných CLD (GDM: OR 2,2; 95% CI 1,5–3,9; p < 0,001; hypertenzní komplikace: OR 1,8; 95% CI 1,0–3,2; p = 0,05) a rovněž v porovnání oproti těhotenstvím bez CLD (GDM: OR 2,4; 95% CI 1,6–3,6, p < 0,001; hypertenzní komplikace: OR 2,4; 95% CI: 1,3–4,1; p = 0,003). AIH byla rovněž asociována s předčasnými porody v porovnání se ženami bez CLD (OR 2,0; 95% CI 1,2–3,5; p = 0,01). AIH nebyla spojena s poporodním krvácením ani s mateřskou nebo perinatální mortalitou. Počty těhotenství u žen s AIH zůstaly v posledních letech stabilní, i když je AIH spojena s významným rizikem pro matku i dítě, jako je GDM, hypertenzní komplikace a předčasný porod. Není jasné, zda jsou tato rizika ovlivněna léčbou kortikoidy a/nebo aktivitou AIH. Tato data svědčí pro nízké riziko poporodního krvácení a příznivé přežívání matek a dětí.

Predictors of Sustained Response With Tofacitinib Therapy in Patients with Ulcerative Colitis

Sandborn WJ, Armuzzi A, Liguori G et al.

Inflamm Bowel Dis 2021. doi: 10.1093/ibd/izab278.

Prediktory trvalé odpovědi na léčbu tofacitinibem u pacientů s ulcerózní kolitidou

Tofacitinib je malá molekula určená k perorálnímu užití, která inhibuje JAK kinázu a je užívána k léčbě ulcerózní kolitidy. Ve studii Sandborna et al jsou posuzovány základní charakteristiky molekuly jako potenciální prediktory udržení setrvalé odpovědi a remise u pacientů s ulcerózní kolitidou na udržovací dávce tofacitinibu. Pacienti ze studie OCTAVE, skupiny Induction 1 a 2, kteří dosáhli klinické odpovědi po indukci, byli zařazeni do skupiny OCTAVE Sustain a byli re-randomizováni k léčbě tofacitinibem v dávce 5 a 10mg 2krát denně, nebo placebem. Základní charakteristiky byly stratifikovány podle cílových ukazatelů účinnosti v 52. týdnu (remise, setrvalá remise, klinická odpověď, setrvalá klinická odpověď). Souvislosti mezi výchozími charakteristikami a koncovými body účinnosti byly hodnoceny pomocí logistické regrese. Celkově bylo v 52. týdnu v remisi 170 ze 487 (34,9 %) pacientů. V multivariabilním výpočtu bylo s vyšší mírou pravděpodobnosti dosažení remise v 52. týdnu spojeno výchozí endoskopické dílčí skóre studie OCTAVE Induction 1 a 2 (2 vs. 3; OR 1,60; 95% CI 1,06–2,44), parciální Mayo skóre (< 2 vs. ≥ 2; OR 1,92; 95% CI 1,27–2,90) a výchozí délka trvání choroby (10 let; OR 1,19; 95% CI 1,02–1,39) studie OCTAVE Sustain (po 8týdenní indukční léčbě tofacitinibem). Užívání perorálních kortikosteroidů (OR 0,63; 95% CI 0,42–0,96) a C-reaktivní protein (OR 0,94; 95% CI 0,89–0,99) na počátku studie OCTAVE Sustain byly naopak spojeny s nižší pravděpodobností dosažení remise v týdnu 52. Opačné asociace byly pozorovány ve spojení s dobou do ztráty odpovědi na léčbu. Pacienti s významnějším klinickým zlepšením po 8 týdnech indukční léčby tofacitinibem mají větší pravděpodobnost udržení odpovědi nebo remise při užívání tofacitinibu, a to bez ohledu na dávku užívanou během udržovací léčby. To zdůrazňuje význam silné odpovědi na indukční léčbu.

Systematic review with meta-analysis: COVID-19 outcomes in patients receiving anti-TNF treatments

Kokkotis G, Kitsou K, Xynogalas I et al.

Aliment Pharmacol Ther 2022; 55 (2): 154–167. doi: 10.1111/apt.16717.

Systematický přehled a metaanalýza: průběh covidu-19 u pacientů, kteří dostávají anti-TNF léčbu

V poslední době narůstá počet pozorování implikujících příznivý vliv inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF) na průběh onemocnění covid-19, ale ne všechny jsou podloženy validními studiemi. Cílem prezentované práce bylo zmapovat dopad anti-TNF léčby na průběh nemoci covid-19 s využitím systematického přehledu a metaanalýzy. Zvolenou metodou bylo systematické vyhledávání v databázích PubMed a SCOPUS s použitím specifických klíčových slov. Do práce byly zahrnuty všechny nalezené studie vypracované do konce září 2021 s pacienty s onemocněním covid-19, kteří dostávali anti-TNF léčbu. K výpočtu agregátního výsledku byl využit model náhodných efektů a k posouzení zkreslení Newcastle Ottawa Scale pro observační studie. Studie, které nebyly způsobilé pro metaanalýzu, byly popsány pouze kvalitativně. Celkem bylo do systematického přehledu zahrnuto 84 studií a 35 studií bylo zahrnuto do metaanalýzy. Pacienti, kteří onemocněli covidem-19 a užívali anti-TNF preparáty, měli významně nižší riziko hospitalizace (8 studií, 2 555 pacientů, souhrnné OR 0,53; 95% CI 0,42–0,67; I2 = 0) a závažného průběhu onemocnění definovaného jako nutnost hospitalizace na jednotce intenzivní péče či úmrtí (2 studie, 1 823 pacientů, souhrnné OR 0,63; 95% CI 0,41–0,96; I2 = 0) ve srovnání s pacienty bez léčby anti-TNF (po úpravě na validované prediktory nepříznivých výsledků onemocnění). Separátně autoři hodnotili studie u covid-19 negativních pacientů, ze kterých vyplynulo, že po adjustaci pro věk, pohlaví a komorbidity nesnižuje terapie ani-TNF u covid-19 negativních pacientů riziko hospitalizace z důvodu infekce covidu-19 ve srovnání s pacienty bez anti-TNF (3 studie, 5 994 958 účastníků, sdružený poměr rizik = 0,97; 95% CI 0,68–1,39; I2 = 20). Závěrem lze říci, že léčba inhibitory TNF je spojena s nižším rizikem hospitalizace a závažného průběhu covidu-19 ve srovnání jakoukoli jinou formou léčby autoimunitních či jiných zánětlivých imunopatologických stavů.

Polysomy and p16 deletion by fluorescence in situ hybridization in the diagnosis of indeterminate biliary strictures

Gonda TA, Glick MP, Sethi A et al.

Gastrointest Endosc 2012; 75 (1): 74–79. doi: 10.1016/j.gie.2011.08.022.

Význam přítomnosti polyzomie chromozomu 3, 7, 17 a delece p16 při fluorescenční in situ hybridizaci v diagnostice indeterminovaných biliárních striktur

Tkáňová diagnóza indeterminovaných biliárních stenóz (IBS) je obtížná z různých důvodů, zejména pro nízkou senzitivitu běžně používaných metod odběru vzorku tkáně při ERCP. Přesná diagnóza malignity je však zásadní pro léčbu a management pacientů s podezřením na biliární malignitu. Fluorescenční in situ hybridizace (FISH) testující chromozomální aneuploidii v chromozomech 3, 7 a 17 a deleci lokusu 9p21 (p16) může zvýšit výtěžnost metody. Cílem této americké retrospektivní studie bylo zhodnotit diagnostickou přesnost FISH v diagnostice IBS a vliv přítomnosti delece 9p21 v diagnostickém algoritmu maligních biliárních striktur. Studijní kohorta zahrnovala 76 pacientů došetřovaných pro IBS; do konečné analýzy bylo vybráno 50 z nich buď s finální histopatologickou diagnózou, nebo po ≥ 12 měsících konkluzivního sledování. Prokázaná přítomnost polyzomie v chromozomech 3, 7 nebo 17 pomocí FISH zvýšila senzitivitu kartáčkové (brush) cytologie z 21 na 58 %. S přítomností delece 9p21 se senzitivita zvýšila na 89 %. Specificita FISH byla 97 % (vs. 100 % pro cytologii). Přesnost cytologie v kombinaci s FISH polyzomií (AUC = 0,93) nebo delecí p16 byla významně vyšší než přesnost cytologie samotné (AUC 0,6; p < 0,001) nebo dokonce cytologie kombinované s FISH polyzomií (AUC = 0,77; p ≤ 0,05). I přes určité limitace této studie (např. menší počet pacientů) došli autoři k závěru, že FISH významně zlepšuje diagnostickou přesnost kartáčkové cytologie u indeterminovaných biliárních stenóz a zároveň poukázali na význam přítomnosti delece 9p21 v diagnostickém algoritmu IBS.

Články vybrali a komentovali MUDr. Mgr. Irena Míková1, MUDr. Kristýna Kaštylová2, MUDr. Petr Vaněk3 a MUDr. Vincent Dansou Zoundjiekpon3

1 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

2 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze

3 II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc


To read this article in full, please register for free on this website.

Benefits for subscribers

Benefits for logged users

Credited self-teaching test